Produkční design a
kinematografie
Dohled nad produkčním designem měl na starosti Ralph
Eggleston, který mimo jiné uváděl udílení cen akademie,
kde zvítězil krátký animovaný film „For the Birds“. Aby
podmořský svět ve filmu Finding Nemo vypadal věrohodně,
podnikl Ralph Eggleston kromě výletu do Sydney také
několik potápěčských výprav. Sharon Calahan a Jeremy Lasky,
režiséři fotografie, přispěli svými odbornými znalostmi
v oblasti osvětlení a nákresů, aby tak zachytili Stantnovu
vizi filmu na plátně.
Ralph Eggleston:
„Jedním z nejtěžších rozhodnutí, jaké jsme museli učinit,
byla karikatura ryb. Andrew byl v tomto směru dost
neoblomný a nechtěl „rybí“ charaktery (postavy)
stylizovat. Takže ve skutečnosti jsme se museli dát jiným
směrem a více přizpůsobit podmořský svět filmovým
postavám. Kdybychom totiž postavy vložili do prostředí,
které by vypadalo jen napůl reálně, byla by to chyba,
jelikož všechny charaktery a podmořský svět měly být ve
stejné dějové linii.
Jednou z našich priorit bylo udělat rybí hrdiny tak, aby
vypadaly roztomile. I když jsou ryby slizovitá a šupinatá
stvoření, chtěli jsme, aby je diváci jedním slovem
milovali. Jeden způsob, jak je udělat atraktivními byl, že
budou svým způsobem svítivé. A tak jsme, co do vzhledu,
vymysleli tři typy ryb: s gumovým, sametovým a kovovým
vzhledem. A právě Merlin a Nemo, obdařeni tímto gumovým
vzhledem s vysokou hustotou, vypadají velmi vroucně.
Abychom tohoto efektu dosáhli, zaměřili jsme se na kvalitu
jejich šupinatého povrchu a použili zadní osvětlení a také
okrajová světla. Efekt sametového vzhledu, kterým byla
obdařena Dory, byl vytvořen díky jemně textuře. Kovová
textura potom byla použita pro většinu šupinatých ryb,
např. pro postavy v rybí škole.“
Společnou zálibou pro Egglestona a Calahana byly jemné a
světlé filmy Technicolor z roku 1940 a krom toho hodně
často společně diskutovali o vytvoření zbrusu nového „CG“
animovaného filmu, který by spadal právě do doby roku 1940
a „Finding Nemo“ byla jejich šance.
|
... jednou z našich priorit bylo udělat rybí
hrdiny tak, aby vypadaly roztomile. I když jsou ryby slizovitá a šupinatá
stvoření, chtěli jsme, aby je diváci jedním slovem milovali
... |
Ralph
Eggleston:
„Film sám o sobě nevypadá jako by byl vytvořen pomocí
třístopého filmu Technicolor, ale spíš jako kvalitní
moderní verze filmu, jaké můžete dosáhnout právě s
použitím filmu Technicolor. Další velkou inspirací byl pro
nás Disneyho velmi impresionistický film Bambi, v němž
události přecházejí do pozadí, a vy se tak můžete
soustředit pouze na postavy. To byl přesně ten přístup,
který jsme použili pro náš film, který začíná scénou ve
velké podmořské zahradě na korálovém útesu. Pouze se
skálou a pískovým dnem se podmořské prostředí stává více
impresionistickým.
Sharon
Calahan
(režisér fotografie): „Velká část naší práce byla
ve vytvoření věrohodného podmořského prostředí. Tato práce
později nabyla několika forem, jelikož jsme zde měli
průzračnou vodu, dále značně kalnou vodu a vodu z akvária.
A museli jsme přijít na to, jak vhodně sloučit dohromady
všechny tyto prvky.“
Ralph Eggleston:
„Vidět ten korálový útes tam na velkém plátně je jednoduše
úžasné. Každičký kousek korálu je podsvícen a celkově to
vypadá jako zářící drahokam pod vodou. Stále jsem tušil,
že to bude vypadat dobře, ale neměl jsem ani ponětí o tom,
že to bude vypadat právě takhle. Byl jsem třetí osobou, co
pracovala na filmu, tudíž jsem se od začátku podílel na
části technického procesu, a často jsem si sám sebe
představoval, jak sedím v divadle a říkám si: ‚Jak tohle
udělali?‘.“
Animace
Animování
filmu Finding Nemo bylo, podle Pixaru, mnohem složitější
než jakýkoli předešlý animovaný film, se kterým se museli
vypořádat. Návštěvy akvárií, potápění v rámci práce v Monterey
a na Havaji, studijní porady před dobře zásobeným 25–galonovým
akváriem společnosti Pixar a sérií domácích přednášek
jednoho ichtyologa, to všechno jim pomohlo vytvořit
animace, které věrně napodobily realitu.
Dohlížející animátor–veterán Dylan Brown (v Pixaru
zaměstnán 8 let) a dva animátoři–režiséři, Mark Walsh a
Alan Barillaro, byli odpovědní za vedení týmu v počtu 28
až 50 lidí. Animátorský tým se musel naučit jak
rozpohybovat beznohá a bezruká stvoření, a to od garnáta
až po velrybu.
Dylan
Brown
(dohlížející animátor): „V každém filmu je pro nás
jedinečná výzva a my vždy začínáme tak, že zkoušíme přijít
na to, co je to vlastně za výzvu a jak se s ní vypořádat.
Ve „Finding Nemo“ jsme měli celou řadu ve filmu obsazených
bezrukých a beznohých postav a jelikož tato stvoření
neměla tradiční končetiny, museli jsme tudíž vymyslet
mnoho nových způsobů, jak je rozpohybovat jinak. Začali
jsme proto analyzovat, co je tak poutavého na tom, co ryba
představuje. Hodně úsilí a práce jsme vložili do jejich
tváří a do artikulace. Nechtěli jsme, aby to byly jen
hlavy na špejli obalené trupem a ocasem jako ve skeči z Montyho
Pythona, ale chtěli jsme, aby k divákům promlouvala jejich
tvář spolu s celým tělem jakožto celek. Tam, kde se pouze
lidská hlava otočí ve snaze na něco se podávat, otočí ryba
se svou hlavou i svým tělem současně podle jeho osy.
Dalším
velkým faktorem animace bylo načasování. Na postavy jako
Buzz, Woody nebo Sulley působí zemská gravitace, zatímco
podmořské ryby se naopak pohybují velice rychle; jednou
mrkneš a už jsou pryč. Zajímalo nás jak to dělají, a tak
jsme jejich pohyb studovali na videu. Se spomaleným
záznamem byl jejich způsob pohybu zřetelnější. Naše
načasování pak bylo čím dál výraznější, jak jsme se
snažili naučit přemístit rybu z jednoho místa do druhého
v rámci jednoho nebo dvou snímků. Vždy jsme se snažili
začlenit přirozené pohyby ryb do děje. Tím, že jsme
v animačním programu přiměli rybu v jednom snímku vyrazit
dopředu a změnit tak místo i svou trajektorii pohybu
přirozeným způsobem, vypadaly postavy–ryby velmi
věrohodně.
Alan
Bartillaro
(animátor–režisér): „Užili jsme si spoustu legrace jak se
vypořádat s celým tím novým spektrem možností
a jak „přimět“ ryby gestikulovat a komunikovat mezi sebou.
Pod vodou na ryby nepůsobí zemská gravitace, takže jsme
vymysleli něco jako když postava gestikuluje, tak se
současně i pohybuje či ubírá určitým směrem. Zjistil jsem,
že mnoho z gest, která lidé dělají, by mohla být určitým
způsobem potlačena a nahrazena pouze pohybem očí a tváře.
Podíval bych se na sebe do zrcadla a představil si, že
jsem ryba a že mám tam vzadu na zádech ocas.“
Mark Walsh
(animátor–režisér): „První věcí, co Andrew na filmu udělal
bylo, že se s námi posadil před akvárium a v zásadě nám
nastínil příběh. Vysvětlil nám, že kouzlo podmořského
světa se dostalo až na úroveň pohledu ryby–klauna a
zobrazuje ji (rybu), jak putuje napříč oceánem a naráží
cestou na žraloky, želvy a medúzy. Divák se tak může do
tohoto malého stvoření vcítit, že to není žádná legrace a
že se musí hodně snažit.“
Aby se tým
ujistil, že jejich postavy budou mít celou škálu výrazů a
pohybu, která je zapotřebí, spojili se animátoři s
modeláři a s pracovníky z oddělení pohybu postav a
představovali dále jejich „kamarády ve zbrani“ a
s impulsem od animátorů vytvořili režiséři techniky
zdokonalené nástroje a ovladače pro zvýšení výkonu všech
postav v počítači.
Brian Green
(odborný poradce pro pohyb postav): „To bylo poprvé, co
měl Pixar zvláštní oddělení pouze pro pohyb postav, což
nám umožnilo lépe se přizpůsobit potřebám animátorů.
„Kamarádi ve zbrani“ nám tak můžou poskytnout nákresy a
říct: ‚Hele, čistě pro účely děje bych potřeboval, aby to
vypadalo spíše jako tohle …’, a my bychom šli přizpůsobili
návrh jejich požadavkům – to vše ve snaze vytvořit
podmínky pro velmi blízkou spolupráci. Snažili jsme se
také vytvořit automatický dynamický pohyb pro některé
z našich postav. Náš cíl byl pokusit se zautomatizovat
všechno možné (jako např. značný počet volných nervových
zakončení na kůži několika ryb), takže se animátor mohl
soustředit pouze na provedení samotné animace.“
Ve třetím pokračování
rozhovoru s tvůrci Pixaru bude řeč o umění a technických aspektech filmu
Finding Nemo.
Všechny použité obrazové sekvence jsou dílem společnosti
Pixar Animation Studios a ©Disney Enterprise, Inc.
